Valiho život ze všech stran

Každý se musí ve svém životě vypořádat s dobrými i špatnými zprávami. Ty dobré cestu ke svému majiteli většinou najdou lehce, za to ty špatné nás často "nenápadně" obcházejí.

Chcete psát pro časopis? Nechtějte! Sežerou vás za živa.

Opět trávím čas mezi fotbalisty a tak zažívám nevšední zážitky.

Jízdy vlakem do Pardubic bývají různé. Jedna od druhé se vždy něčím liší. Někdy jsou nudné a nekonečné, jindy utečou jako pár minut, ale také se občas stane, že jsou něčím zajímavé a zábavné a vy o nich pak můžete vyprávět. Tady je jeden takový krátky příběh.

Tak přesně takhle nějak se dá stručně a jednoduše popsat postup výběru ošetřujícího lékaře na Poliklinice Mazurská, kde jsem byl dnes na první kontrole svých zlomených prstů.

O tomto Macháčkovsky profláklém pravidle jsem se přesvědčil a stále přesvědčuji osobně na vlastní kůži. Ale nelitujte mě. Po nekonečných dnech trápení, padání a všeobecné neschopnosti nastává druhé stádium, začínám se tím totiž docela bavit!

Pěkně se začtěte a pak si prohlédněte jednotlivé citace lidí z mého okolí, kteří jsou hlavní součástí mých jednotlivých činností. Přijdou vám ty fráze otřepané, nebo snad dokonce velice podobné? Není se čemu divit. Jsou!

Ten vysílač je vidět téměř z každého koutu města. Tyčí se nad Brnem jako majestátná socha Krista nad Rio de Janeirem, přesto byste nevěřili, jak je těžké se k němu přiblížit.

Měl jsem, jako každé úterý, strávit obyčejný den v redakci, něco se mi na něm ale od začátku nezdálo.

Pro všechny ostatní nejspíše právě probíhala obyčejná přednáška Rétoriky. Každý se měl jít před tabuli představit a říct o sobě pár vět, když v tom se před nás postavila menší hubená blondýna, kterou jsem už odněkud musel znát.