Valiho život ze všech stran

Druhé vystoupení nejmladších zličínských nadějí, opět na hřišti v Jenči a opět s výrazným vítězstvím. Přesto bych tu rád přidal jedno velké ALE...

Reportáž z prvního utkání v životě "mých" nejmladších zličínských naději... 

Kouzelný svět dětí...

Tak už se to pomalu blížilo, na chodbách pochodovaly nervózní učitelky, ve třídách debatovali nadšení studenti a na záchodech se v cigaretovém dýmu obchodovalo s cenným zbožím, s lístky na maturitní ples. Jen po čtvrťácích jakoby se slehla zem, všichni totiž tou dobou perně cvičili svá vystoupení, kterými měli celou tu slávu zahájit. Mezi nimi jsem byl i já, maturant 2006.

Každý v životě hledáme svůj ideální protějšek. Někdo ho najde už v raném dětství, jiný ho nepotká nikdy. Když jsem nedávno při jízdě autobusem zaslechl rozhovor dvou chlapů o pár let starších než já, napadlo mě, že je možná občas lepší být sám a ten protějšek za každou cenu nehledat.

Že mám čtyři sestry, snad každý z vás ví. Budiž mi tak odpuštěny fotky z mého dětství, na kterých nosím sukně a růžové teplákové soupravy. Mamka mě v tom viděla ráda, táta nikdy, byl jsem jeho jediný syn, „pýcha rodiny“, chápejte.

Jsou akce, na které ještě léta vzpomínáte se šibalským úsměvem, ovšem najdou si i takové, na které byste nejraději hned zapomněli. Já před Vánoci zažil jednu, na kterou bych sice měl nejspíše zapomenout, ale docela rád na ni s tím šibalským úsměvem vzpomínám.

Tuhý boj o záchranu, Novoroční turnaj v Čelákovicích, vytvoření klubového znaku a nákup nových dresů, to všechno se vtěsnalo do několika týdnů na přelomu roku, ve kterých členové Scarface rozhodně nezaháleli.