Valiho život ze všech stran

„Tak tohle na sádru nebude, nemusíš se bát hochu,“ řekl mi s úsměvem doktor sádra, jako by vytušil můj strach z třesající se tváře. Ne, nemám obavy z doktorů, díky svým neustálým zraněním se z nich stávají moji dobří známí a tak jsem u nich v ordinacích jako doma, jenže tenhle doktor byl pro mě velkou neznámou.

Vystupuji z výtahu v pátém patře polikliniky a proti mně se belhá mladá dívka se zasádrovanou pravou nohou. Hned vytuším, odkud vedou její kroky. Otevřu jí opatrně dveře a pokračuji směrem k čekárně. Chvíli si posedím a počkám až vyjde sestřička. Po pár minutách se dveře ordinace opatrně otevřenou a po chvilce ticha z nich vyjde malý klučina se sádrou na ruce. „To snad není možné, to to bylo tak vážné? Já myslela, že to máš jen naražený!“ Vykřikne vyděšeně čekající maminka, poté vezme uplakané dítě do náruče. Sestřička se šibalsky pousměje a vykřikne: „Další!“

Ještě poslední zoufalý pohled po liduprázdné čekárně a už jsem na lehátku pod drobnohledem lékařova oka. „Koleno bolí, ale o nic přece nejde, je to prkotina,“ uklidňují se v duchu a čekám na jeho verdikt. Mám už svůj okruh doktorů, vím, co mi který řekne, co mi předepíše a doporučí. Mohlo by se tedy zdát, že mé návštěvy občas postrádají smysl, jenže tentokrát jsem neměl ponětí, co všechno může neznámý „doktor sádra“ vymyslet.

Individuální tréninky

Jak jste se dozvěděli na začátku textu, první návštěva tedy dopadla relativně dobře, přesto jsem byl objednán ještě u svého klubového lékaře a tak jsem zajel tam:

 „Dobrý den....jo jo, opět já.…jo, opět koleno, ale tentokrát levé(jako bych oznamoval dobrou zprávu, že to není to samé)..“ Tohohle lékaře mám opravdu rád. Po těch letech, co k němu chodím už vím, co od něj můžu čekat a ani tentokrát jsem se nedočkal ničeho překvapivého: „Takže teď to trošku píchne a pak to bude škubat, tak se nelekni,“ povídá mi opatrně doktor, jako bych jeho metody již dávno neznal. „Tři, čtyři dny klid a pak nějak opatrně začni,“dodá ještě při odchodu a já už se vidím, jak se zase budu muset na čas odpojit od kluků z týmu.

„Aspoň budeš najetej.“ Vykřikují na mě spoluhráči s úsměvem, když právě probíhají kolem a já jen posiluji vedle hřiště. Vlastně nic moc jiného dělat nemůžu. Občas se proběhnu, ale švihadlo, plavání a posilování jsou moji nejlepší kamarádi.

Závěrem bych tedy chtěl říct, že má(v poslední době)častá zranění mají i výhody. Najdete si nové přátele, budete se prý líbit více holkám na koupališti a budete odpočatí na sezónu.