Tyto zápasy jsou vždy pikantní, protože v nich nastupuje hlavní hrdina tohoto
webu "R". Ačkoliv se před zápasem tradičně hecujeme jak kdo koho zkopne a
jak ten toho povodí, ovšem zatím se nám proti sobě povedlo nastoupit vždy jen na pár
minut. Když už jsem byl v sestavě svých barev já, nebyl zase "R" a naopak.
Bylo to na podzim 2007, co se odehrával další náš vzájemný zápas. Hrozně lilo,
hřiště bylo pod vodou, přesto se hrálo a my s "R" tentokrát oba seděli na
lavičkách svých barev. O přestávce se žádnému z náhradníků v lijáku nechtělo
dát si tradiční poločasové bago(něco jako hra na třetího, kdy si míč nahrávají hráči v kruhu a ten uprostřed se ho snaží chytit). Byl jsem asi jediný, kdo je takový srdcař,
že ani nepřízeň počasí ho neodradí od polaskání se s kulatým nesmyslem a
jelikož je to vždycky lepší ve dvou, a než přemlouvat mé pohodlné spolusedící
spoluhráče, zašel jsem za "R" na lavičku hostů. “Vezmi Teamgeist(druh míče) a pojď si
čutat". "R" jako nikdy nezklamal a tak si těch pár desítek diváků pod
střechou na tribuně klepalo na čelo, když viděli, co tam ti dva durch
promočení protihráči na hřišti s Teamgeistem předvádějí.
Samotné utkání vyznívalo jasně pro našeho soupeře. Blížil se konec, když
na trávníku zůstal ležet hostující bijec "Cáca". Nastal zmatek, protože nebyl
nikdo kdo by ho mohl odnést na nosítkách a tak jsem se na hřiště přeci jen
podíval, i když jen v oranžovém rozlišováku pořadatele. Zdá se to jako jednoduchá
věc, ale naložit a odnést devadesáti kilového drobka ve dvou za deště z louže
na polorozpadlých nosítkách, vyžaduje hodně koncentrace. Mně jen v tom fofru
hlavou přeskočilo, abych neudělal nějakou haluz, jako týpek ve známém youtube
videu.(viz dole)
Svou práci jsem vykonal bez problémů, i přesto jsme v loužích prohráli 3:4.
Pár dní po utkání jsem se dozvěděl, že "Cácovi" v ten den nešťastně zemřela
manželka a on zůstal sám se dvěma dětmi.
Je to nedávno, co se konal další duel, dokonce na můj svátek, rok od památné bitvy(viz. Valiho článek: „Souboj proti svým“). Já se dozvěděl až večer před zápasem z smsky, že nejsem
ani v nominaci, ale že i přesto mám přijít.
Před zápasem jsem jsem přišel pozdravit kluky do šatny, už jsem se chtěl
přesunout na tribunu, když za mnou podobně jako tenkrát přišel vedoucí, ať se dnes starám o nosítka, že tu nikoho nemají. Ani jsem se nerozkoukal, napíchl mi vysačku pořadatele a já
celý zápas postával vedle střídaček se záludným úsměvem. Říkal jsem si, koho
tentokrát na nosítkách do
nesu do pekel jako posledně "Cácu". Nosítkáře jsem
dělal symbolicky podruhé v kariéře. Naštěstí to bylo tentokrát bez práce,
možná proto, že skóre v závěru pro změnu dotahovali hosté. "R" legendárně
svými kličkami posadil "na prdel" dva hráče z našeho druholigového "A" mužstva,
kteří se na můj úkor přišli rozehrát. K bodům to však nevedlo a můj tým slavilvýhru 3:2.
Ken Park
