Pašerák pustil ho za hranice strachu
Zavřené oči přinesly úlevu,
splněné sny i lidskou důvěru.
Nehledal slova, zbytečné otázky,
učil se procházet životem bez lásky.
S úsměvem uměl činit své kroky,
elánem protkané životní zmatky.
Co zraní ho víc pohledem vpřed,
zklamání z pravdy či naivní svět?
Za slova získala důvěru tvou,
věřil si konečně na cestu ve dvou.
Pašerák pustil ho za hranice strachu,
tam se však ocitl na pokraji krachu.
Ruka se ztratila, byl dočista sám,
vzpomínal na ztrátu i životní dar.
Nevěřil pohledu, který si nastavil,
zrcadlo rozbité srdce mu zastaví.
Co zraní ho víc, když už je vpřed,
upřímnost, bolest či skončená lež?
Kudy jen zpátky kroky ho vedou,
proč tolik myslel na život ve dvou?
Neztratil naději, však pochopil fakt,
že nucené skutky přinesou zmar.
Pocítil respekt i úlevu tvou,
když pustil své srdce
a život jich dvou.
